úterý 8. října 2013

Prezident Zeman vyhandloval osobní výhody za bezpečnost naší země

Vladimír Stwora 
Pokud jde o Izrael, začne jindy celkem rozumný a myslící prezident Zeman chrlit neuvážené a nebezpečné výroky s takovým proizraelským nadšením, že se zdá být na steroidech. Za poslední měsíc jich u různých příležitostí vychrlil několik a skoro všechny jsou natolik vážné, že je musí ostatní členové diplomatického sboru žehlit a různé vysvětlovat, že to tak nemyslel.


Na Dnech Izraele 30. září v Hradci Králové řekl, že si počká, jaká bude nová vláda, načež se „svým nezaměnitelným osobním kouzlem pokusí budoucího premiéra a ministra zahraničí přesvědčit, aby uvažovali o myšlence přestěhování českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.“ Jak vědí všichni, kteří mají jen přibližné povědomí o povaze konfliktu mezi Izraelem a muslimy, Jeruzalém je horké město, na které si dělají historický nárok jak židé tak muslimové tak i křesťané.

Zřízením velvyslanectví cizí země v Jeruzalémě by bylo jasným signálem, že dotyčná země akceptuje izraelský nárok na Jeruzalém jako jeho hlavní město a popírá nároky ostatních stran. Z hlediska diplomacie a mezinárodních vztahů by to bylo nesmírně neopatrný krok. Zcela jistě by totiž vyvolal silné nepřátelství ostatních dvou mocných skupin.

Tento výrok byl nakonec mírněn i samotným Zemanem, který „slevil“ a doplnil, že se tak stane, až bude v oblasti mír. Ale vyřčené slovo prezidenta nelze vzít snadno zpátky, hořkost v druhých táborech zůstala.

Před dvěma týdny poskytl prezident Zeman rozhovor izraelským novinám Yediot Achronot. V rozhovoru se nijak netajil svou podporou politice Izraele. Položil rovnítko mezi Palestince a teroristy a prohlásil, že s teroristy se nevyjednává, ale bojuje. Mimo jiné doporučil, původním obyvatelům Palestiny (mimochodem skutečným potomkům historických Židů, kterým podle Bible Bůh zemi přislíbil), že by se místo lpění na zůstávání v Palestině, měli raději snažit přestěhovat se do některé arabské země, například do Saúdské Arábie nebo do Kataru a dodal: „Pro Saúdskou Arábii, Katar a několik arabských emirátů v Perském zálivu, jejichž ekonomická situace je dobrá, bude snadné palestinské uprchlíky přijmout.“

Tohle je skutečně politické faux pas nejhrubšího zrna a s dalekosáhlými následky, hluboký diplomatický kopanec, ničím neomluvitelná hloupost. Jeho následky pocítíme všichni.

Zeman dále označil Izrael za jediné světlo demokracie na Středním východě a nabídl Izraelcům, že se čeští vojáci zúčastní mírové mise na Golanských výšinách a vysílá tam předražené miliardové letadlo CASA i s posádkou. Samozřejmě grátis, zaplatí to česká strana. Oficiálně bude „hlídkovat“ na izraelsko-egyptské hranici. Komu bude výsledky svých pozorování dodávat, je zřejmé.

Jak mohl Zeman, který je znám svou vysokou inteligencí a skvělými politickými tahy doma, pronést takové nešikovnosti? Co sleduje? Nevěděl? Nepochopil důsledky? Neví, že takové kroky podráždí muslimy (i katolíky) a vystaví naší zemi možným následkům a odvetě? Je mu líto, že naše země dosud ušla pozornosti radikálních muslimů? Chybí mu sebevražedné atentáty na Václaváku?

Srovnání s Kanadou

V Kanadě byla od druhé světové války situace taková, že politiku silně ovlivňovali a v podstatě kontrolovali lobisté za frankofonní provincii Quebec. O pro-quebecké lobby jsem psal na Zvědavci v roce 2008 v článku Politický puč v Kanadě. Krátce zopakuji to podstatné. Pro-quebecká lobby je nenápadná, ale velmi silná. Stará se o to, aby byl Quebec proti zbytku Kanady zvýhodňován (bilinguální zákon, Meech Lake Accord a desítky dalších). Také dohlíží na to, aby premiérem byl pokud možno Quebečan a není-li, aby byl co nejdříve vyměněn, což se celkem dařilo. Z Quebecu pocházela většina poválečných premiérů, která dokončila svůj čtyřletý mandát, mnozí jej získali opakovaně (Louis St. Laurent, Pierre Trudeau, Brian Mulroney, Jean Chrétien), ti ostatní premiéři, kteří z Quebecu nepocházeli (Joe Clark, John Turner, Kim Campbell, Paul Martin) trpěli podivnou „nemocí“: v průběhu svého mandátu byli z různých důvodů odvoláni. Žádný z nich své čtyři roky v úřadě premiéra Kanady nedokončil. Náhoda?

První výjimkou z tohoto pravidla je vůdce kanadských konzervativců a současný premiér Stephen Harper. Je z Alberty a s Quebecem má málo společného. Od roku 2008 je premiérem. V roce 2011 se pokusili jej odstavit, jeho vládě byla vyslovena nedůvěra a byly vypsány předčasné volby. Ty volby Harperovi konzervativci vyhráli a Harper zůstal premiérem. Nyní je jim už pátý rok. Opět náhoda? Ale dovolte, abych připomněl známý výrok Franklina D. Roosevelta: „V politice se nic neděje náhodou. Pokud se to stane, můžete se vsadit, že to bylo plánováno nějakým způsobem.“

Stephen Harper je otevřeným a nadšeným izraelofilem. Opakovaně při různých příležitostech vyjadřuje Izraeli podporu bez ohledu na veřejné a světové mínění. Kanada pod jeho vedením patří mezi nejvěrnější zastánce politiky Izraele. Harper sice provádí řitní alpinismus jako Zeman, ale alespoň se tak neumaže. Nedráždí radikální muslimy řečmi o přesunu kanadské ambasády do Jeruzaléma a nemluví o vystěhování Palestinců. Ostatně zde je několik článků na téma Harper a Izrael, bohužel všechny v angličtině:
A zde jsou Harperova vlastní slova:


Srovnání Harpera a Zemana

Co mají společného kanadský premiér Stephen Harper a český prezident Miloš Zeman? Ani jeden z nich se nehlásí otevřeně k židovskému původu. Oba jsou velmi inteligentní. Oba jsou pragmatičtí politikové. Oba jsou dobří a zkušení diplomaté. Oba nesmírně touží po moci. A oba vědí, odkud skutečná moc přichází. Bez ohledu na politické strany a různé lobby.

Abychom se tedy vrátili k otázce, zda prezident Zeman ví, co svou slepou podporou Izraele činí.

Ale ano, ví to dobře. Zeman (stejně jako Harper) prostě pochopil rozložení moci a rozhodl se, že si zajistí (=pojistí) svůj prezidentský termín a snad i ten příští. Ví, že dokud bude stát na straně Izraele, projde mu téměř cokoliv.

Žádná politická moc doma mu neuškodí. Takže se rozhodl. Na úkor zbytku národa a jeho bezpečnosti.

Převzato z portálu ZVĚDAVEC se souhlasem autora.